Po týdnu přijedu domů. Slyším dětské krůčky, které se snaží co nejrychleji sestoupit ze schodů. ,,Míjo, Míjo!!! Já jsem se na tebe tááák těšila!!! Konečně nebude nuda!" a skočila mi do náručí. Teď už jí nesetřesu... 

Ohřívám si polévku. Po náročném týdnu na praxi, kde dokolečka říkáte jednu větu i 55x za den, máte chuť si dát pořádné jídlo. Sednu ke stolu a slyším opět rychlé krůčky...,,Jé ty máš polívku? Můžu otuntat?" A bylo po jídle... všechno snědla... tak malá, ale nejspíš věčně hladová.

,,Má zlomenou nozičku. Musíš s tím něco udělat jako zdlavotní sestla! Musí do nemocnice!" Přinesla velkého plyšového tygra. Našla jsem nějaké staré obinadlo, ze dvou knížek udělala RTG a začalo se léčit. Povídám:,,Tak copak se mu stalo? Kterou pak nožičku má zraněnou?" Chvíli kouká a pak prohlásí:,,Hlavu!! Hlavu má úplně zlomenou! Spadnul a už to bylo! Co s tím udělate sestly?" Kouknu do ucha a zvážným výrazem ve tváři povídám:,,Je to vážné, ale obinadlo a chvilka klidu všechno vyřeší." Ovázala jsem za asistence tygrovu hlavu. V tu ránu jsem zjistila, že máme plnou čekárnu zraněných plyšáků a že musíme najít více obinadel. Jeden tlapku, druhý ocac, třetí tlamičku... a takhle to pokračovalo, než byl čas zavřít ordinaci a začít se chystat na mši sv.

,,Míjo a ty a teta budete hlát na kytalu? A je tam i něco plo mě? Chci vám pomoct ve hlani. Víš tleba takový ty dětský hudební nástloje." ,,Ano to tam máme, tak to můžeš zkusit, ale opatrně, ať nehraješ moc nahlas a nevylekala ostatní lidi." ,,Tak jo!" První hudební nástroj, který si vybrala, bylo něco jako to štěrchací vajíčko. To ještě šlo. Na další píseň však objevila triangl!!! A to byla pohroma! Následovala křížová cesta. Rozhodla se, že půjde s panem farářem a těmi, kteří četli. Říkám, že musí být potichoučku, a aby sledovala obrázky a pozorně naslouchala, co se čte. Chvíli šla sama, pak jsem musela jít s ní. Teda spíše jsem jí musela nést. Přestalo jí bavit poslouchat a začala na mě v té vážné chvíli dělat:,,Kde pak je mlnous? No kdepak je? Kuk na něj!" Člověk má co dělat, aby se v té chvíli nezačal smát. Chtěla jsem s ní odejít, ale pan farář nás stále pobízel, abychom pokračovali s nimi... takže posledních 5 zastavení se neslo v duchu:,,Kdepak je mlňous?..." Nenechala si za žádnou cenu domluvit...

,,Verunko, řekni babičce, aby se připravila, že jí půjdu umýt hlavu a vyfoukat, jo?" ,,Ano, Míjo, hned to bude!" Najednou se zvedlejší místnosti ozve:,,Babi, pliplav si pyžámko. Míja nejdlív umyje tebe a pak jsem nazadě já, tak pospěš!" Nevím, kde vzala, že budu koupat i babičku...

,,A stejnak jsem si tě nejvíc oblíbila! Umýš nejlíp mejt a dělat takový ty blbosti. Teda já se z tebe jednou zblázním!" a plácla se do čela.

Šla jsem jí dát dobrou noc. Řekla, že s ní mám počkat v pokoji než příjde maminka, a že si mám k ní lehnout. Měla jsem co dělat, abych hned neusnula. Najednou se otevřeli dveře. Teta něco zamumlala a zase zavřela. Véry vytřeštěné oči zářily ve tmě. ,,To byl děda. On se na mě plišel podívat. Do vůbec nebyla maminka! Doblou noc Míjo!" Naštěstí byla do 10 minut tuhá.