Po týdnu přijedu domů. Slyším dětské krůčky, které se snaží co nejrychleji sestoupit ze schodů. ,,Míjo, Míjo!!! Já jsem se na tebe tááák těšila!!! Konečně nebude nuda!" a skočila mi do náručí. Teď už jí nesetřesu...
Ohřívám si polévku. Po náročném týdnu na praxi, kde dokolečka říkáte jednu větu i 55x za den, máte chuť si dát pořádné jídlo. Sednu ke stolu a slyším opět rychlé krůčky...,,Jé ty máš polívku? Můžu otuntat?" A bylo po jídle... všechno snědla... tak malá, ale nejspíš věčně hladová.
,,Má zlomenou nozičku. Musíš s tím něco udělat jako zdlavotní sestla! Musí do nemocnice!" Přinesla velkého plyšového tygra. Našla jsem nějaké staré obinadlo, ze dvou knížek udělala RTG a začalo se léčit. Povídám:,,Tak copak se mu stalo? Kterou pak nožičku má zraněnou?" Chvíli kouká a pak prohlásí:,,Hlavu!! Hlavu má úplně zlomenou! Spadnul a už to bylo! Co s tím udělate sestly?" Kouknu do ucha a zvážným výrazem ve tváři povídám:,,Je to vážné, ale obinadlo a chvilka klidu všechno vyřeší." Ovázala jsem za asistence tygrovu hlavu. V tu ránu jsem zjistila, že máme plnou čekárnu zraněných plyšáků a že musíme najít více obinadel. Jeden tlapku, druhý ocac, třetí tlamičku... a takhle to pokračovalo, než byl čas zavřít ordinaci a začít se chystat na mši sv.
,,Míjo a ty a teta budete hlát na kytalu? A je tam i něco plo mě? Chci vám pomoct ve hlani. Víš tleba takový ty dětský hudební nástloje." ,,Ano to tam máme, tak to můžeš zkusit, ale opatrně, ať nehraješ moc nahlas a nevylekala ostatní lidi." ,,Tak jo!" První hudební nástroj, který si vybrala, bylo něco jako to štěrchací vajíčko. To ještě šlo. Na další píseň však objevila triangl!!! A to byla pohroma! Následovala křížová cesta. Rozhodla se, že půjde s panem farářem a těmi, kteří četli. Říkám, že musí být potichoučku, a aby sledovala obrázky a pozorně naslouchala, co se čte. Chvíli šla sama, pak jsem musela jít s ní. Teda spíše jsem jí musela nést. Přestalo jí bavit poslouchat a začala na mě v té vážné chvíli dělat:,,Kde pak je mlnous? No kdepak je? Kuk na něj!" Člověk má co dělat, aby se v té chvíli nezačal smát. Chtěla jsem s ní odejít, ale pan farář nás stále pobízel, abychom pokračovali s nimi... takže posledních 5 zastavení se neslo v duchu:,,Kdepak je mlňous?..." Nenechala si za žádnou cenu domluvit...
,,Verunko, řekni babičce, aby se připravila, že jí půjdu umýt hlavu a vyfoukat, jo?" ,,Ano, Míjo, hned to bude!" Najednou se zvedlejší místnosti ozve:,,Babi, pliplav si pyžámko. Míja nejdlív umyje tebe a pak jsem nazadě já, tak pospěš!" Nevím, kde vzala, že budu koupat i babičku...
,,A stejnak jsem si tě nejvíc oblíbila! Umýš nejlíp mejt a dělat takový ty blbosti. Teda já se z tebe jednou zblázním!" a plácla se do čela.
Šla jsem jí dát dobrou noc. Řekla, že s ní mám počkat v pokoji než příjde maminka, a že si mám k ní lehnout. Měla jsem co dělat, abych hned neusnula. Najednou se otevřeli dveře. Teta něco zamumlala a zase zavřela. Véry vytřeštěné oči zářily ve tmě. ,,To byl děda. On se na mě plišel podívat. Do vůbec nebyla maminka! Doblou noc Míjo!" Naštěstí byla do 10 minut tuhá.
Komentáře
ahojky mirko tohleje moc super članek ,toje rostomile .
*obinadlo
To je bomba !))
Moc hezké:-) nedivím se, že P. Ježíš má děti obvzlášť rád:-)
Naprosto to samé mám s mladší sestrou doma :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.